Jak jste se dostala k práci tlumočnice a k práci s migranty? Co Vás na těchto pracích nejvíce baví?
Mým snem a jistým životním cílem bylo stát se soudní tlumočnicí, což je povolání, u něhož se prolínají právní vědy a lingvistika. Filologická fakulta Běloruské státní univerzity, kde jsem pět let studovala český jazyk a literaturu, specializaci překladatelství a tlumočnictví pro slovanské jazyky tehdy nenabízela. To vlastně doteď nenabízí žádná vysoká škola v Bělorusku. Proto jsem se rozhodla pokračovat ve studiu na Univerzitě Karlově. Absolvovala jsem bakalářský obor mezikulturní komunikace a pak navazující magisterský obor překladatelství a tlumočnictví, to vše na Ústavu translatologie. Při studiu jsem se dostala ke komunitnímu tlumočení, což je zkrátka tlumočení pro migrantky a migranty v různých institucích. Bavilo mě to, protože člověk může vidět výsledek své práce, jak září štěstím oči cizinky nebo cizince, který díky kvalitnímu tlumočení vyřídil na úřadě vše potřebné. Zároveň jsem byla svědkyní frustrace, která nutí nově příchozí oslovovat „zprostředkovatele“ a zpomaluje tak jejich začlenění do české společnosti. Komunitní tlumočení předpokládá mimo jiné dovysvětlování stranám komunikace reálií, jejichž pochopení je pro úspěšnou komunikaci nezbytné. A to je právě ten integrační prvek, který mě při práci s migrantkami a migranty baví.
Zapojila jste se do spolupráce v rámci projektu Nový domov v ČR, AMIF_15_04, který se zaměřuje na poskytování integračních seminářů držitelům mezinárodní ochrany. V rámci projektu jste několikrát působila jako tlumočnice z/do ruštiny. Kolik seminářů jste v rámci projektu tlumočila a pro jakou cílovou skupinu osob?
Držitelky a držitelé mezinárodní ochrany jsou zranitelnou skupinou, která oproti jiným typům migrace vyžaduje větší podporu. Na druhou stranu může podpora vést k tomu, že azylant nebo držitel doplňkové ochrany bude mít tendenci ve všem spoléhat na sociální pracovnici nebo pracovníka. Myslím si, že smysl integračně-adaptačních kurzů Nový domov vystihuje přísloví „dej člověku rybu a nasytíš jej na den, nauč jej rybařit a nasytíš jej na celý život“. Kurzy slouží k tomu, aby se držitelky a držitelé mezinárodní ochrany seznámili s tím, jak co v České republice funguje, aby překonali svou frustraci z nového a neznámého a začali si více věřit, jinými slovy aby se „naučili rybařit“. Zapojila jsem se do projektu Nový domov, protože pomáhá měnit kvalitu života lidí, pro něž se „novým domovem“ stala Česká republika. Nyní mám za sebou pět odtlumočených seminářů, z nichž dva byly pro ruskojazyčné účastnice a účastníky z různých postsovětských států a tři pro lidi z Běloruska, kteří byli zraněni při povolebních demonstracích v Bělorusku v létě 2020 a našli si útočiště v České republice.
Jaké pro Vás bylo tlumočení v rámci projektu? V čem pro Vás bylo tlumočení těchto seminářů odlišné od jiných akcí (seminářů, školení, workshopy a jiné), které jste tlumočila?
Osoby požívající mezinárodní ochrany jsou poměrně specifickou cílovou skupinou, která vyžaduje od tlumočnice nebo tlumočníka větší míru empatie, vcítění se do potřeb a pocitů člověka, který musel kvůli nelegitimnímu pronásledování navždy opustit svůj domov a někdy i rodinu a poté projít azylovým řízením, které má svoje specifika a může být pro uprchlici nebo uprchlíka další psychickou zátěží. Je třeba také počítat s tím, že skupina nemusí být homogenní. Někdo bude připraven vstřebávat informace o životě v České republice, někdo zase může stále být myšlenkami ve své vlasti, a proto míra pozornosti ze strany recipientek a recipientů tlumočení nemusí být stejná. Nemusí mít také stejné životní zkušenosti nebo intelektuální erudici. Proto je na tlumočnici nebo tlumočníkovi, aby zvolil/a vhodný stylistický rejstřík. Pokud bude zřejmé, že skupina nebo její část nějakému pojmu vůbec nerozumí, pak je třeba umět to přetlumočit popisem nebo pomocí synonymického výrazu.
Jak hodnotíte proběhnuté integrační semináře, které jste tlumočila, a jejich užitek pro cílovou skupinu?
Kvůli hygienicko-epidemiologickým opatřením veškeré kurzy, které jsem zatím tlumočila, probíhaly v onlineovém formátu a účastnice a účastníci měli možnost ponechat kamery vypnuté. Proto těžko mohu vyhodnotit míru jejich spokojenosti. Co se týká náplně kurzů, lektorky se vždy snažily sestavit kurz „na míru“ podle aktuálních potřeb konkrétní skupiny. Proto považuji proběhnuté semináře za praktické a užitečné.
V čem/jak byste navrhovala semináře vylepšit do budoucna? Co byste na nich změnila a/či udělala jinak?
Myslím si, že by bylo dobré, kdyby zájemkyně a zájemci o semináře měli možnost již ve fázi přihlašování uvést témata, která je nejvíce zajímají. Lektorky a lektoři by pak dopředu věděli, na co má cenu se zaměřit více a co by se mohlo naopak vynechat, příp. vzít letmo. Pro tlumočnice a tlumočníky je důležitá informace o tom, odkud účastnice a účastníci kurzu pocházejí, a to z důvodu možných rozdílů v reáliích jednotlivých zemí a dále jazykových rozdílů. Ruština, kterou mluví například obvykle bělorusky mluvící Bělorus nebo ukrajinsky mluvící Ukrajinka, se jistě bude lišit od přirozenější ruštiny rodilého Moskvana nebo od například „kavkazské“ ruštiny.
Co je podle Vás to nejdůležitější, co držitelé mezinárodní ochrany po příjezdu do nové země potřebují?
Psychologickou podporu. Vím, že InBáze, z. s. již delší dobu nabízí terapii příchozím migrantům všech druhů pobytu (TEP), a to v češtině, ruštině, ukrajinštině, angličtině, francouzštině, uzbečtině, němčině a španělštině. Já jsem se do České republiky přestěhovala v roce 2009 a v té době nic takového nebylo. Další věc, která je podle mě na začátku důležitá, je možnost kontaktu s diasporou. Přijde mi skvělé, že semináře Nový domov počítají s „křeslem pro hosta“ právě z řad diaspory, který jednak je vzorem úspěšné integrace, jednak je pojítkem mezi nově příchozími a usídlenou komunitou, příp. národnostní menšinou.
Současně spolupracujete s MV ČR v rámci stálého zdravotně humanitárního programu MEDEVAC, který je koordinován Ministerstvem vnitra ČR a zaměřuje se na poskytování lékařské péče zranitelným skupinám obyvatelstva. Jak jste do programu zapojena a co je Vaší činností?
Když v létě 2020 represivní aparát Běloruska v čele s Alexandrem Lukašenkem použil nevídané násilí vůči vlastnímu národu, obrátili jsme se na českou vládu, jednotlivá ministerstva a některé české političky a politiky s prosbou o pomoc běloruské občanské společnosti. Jedním z bodů, který jsem osobně já prosazovala, byla pomoc zraněným Běloruskám a Bělorusům, z nichž mnozí byli poranění kvůli zábleskovým granátům vyrobeným v České republice, které používaly represivní složky. Poté, co jsme získali podporu české vlády, se projednával formát této pomoci a nakonec bylo rozhodnuto, že bude poskytována prostřednictvím programu MEDEVAC. Byla jsem zapojena do Humanitárního konzilia, které komunikovalo s obětmi, a pak jsem zajišťovala řadu služeb, včetně tlumočnických. Z bezpečnostních důvodů to bohužel nemohu podrobněji komentovat. Nyní běží druhá fáze programu, která je tentokrát zaměřena na pomoc perzekvovaným běloruským zdravotnicím a zdravotníkům. Vedle tlumočení zajišťuji i ověřené překlady dokladů o vzdělání, což je mou obvyklou činností jakožto soudní tlumočnice.
Pokud se vrátíme k seminářům Nový domov v České republice, jaká specifika měla podle Vás běloruská cílová skupina, pro kterou jste tlumočila?
Ráda bych se zmínila o jazykové situaci v Bělorusku, kde formálně jsou dva úřední jazyky (běloruština a ruština) s tím, že běloruština je diskriminována na státní úrovni a někdy i potlačována. Lidé, kteří v každodenním životě mluví bělorusky, jsou mnohdy bráni jako politická opozice a mohou být vůči nim aplikovány bezdůvodné represe. V minské vazební věznici Akrescina, kde byli drženi účastnice a účastníci povolebních protestů, byli více mláceni a mučeni právě bělorusky mluvící. Proto si myslím, že v případě běloruských skupin je nutné zajišťovat tlumočníka či tlumočnici, který/á má oba dva jazyky jako pracovní, aby se bělorusky mluvící držitelky a držitelé mezinárodní ochrany cítili pohodlně a mohli pokládat otázky ve svém mateřském jazyce. Je třeba počítat s možným odlišným vnímáním úlohy státu, práce úředníků, silových složek a v neposlední řadě neziskových organizací, což je podmíněno tím, že v Bělorusku již 27 let panuje diktatura. Pojmy jako například „sociální pracovník“ nebo „interkulturní pracovnice“ budou nejspíše vyžadovat dodatečné vysvětlení. V případě skupin, pro které jsem měla možnost tlumočit, již byl odvedena práce ze strany psycholožek a psychologů v rámci programu MEDEVAC. Obecně platí, že lidé z Běloruska mohou být nedůvěřiví a uzavření, protože po příjezdu často mají strach, že je může někdo udat nebo pronásledovat, i když získali mezinárodní ochranu.
Co byste vzkázala lidem-cizincům, kteří přijeli do ČR, aby zde našli svůj nový domov?
Zopakuji to, co obvykle zaznívá na seminářích Nový domov. Za prvé, vyhýbejte se zprostředkovatelkám a zprostředkovatelům a využívejte pouze ověřených zdrojů informací a oficiálních služeb cizinkám a cizincům, které nabízí stát, resp. neziskové organizace. Za druhé, nevnímejte integraci jako nutnou asimilaci. Integrace je takový způsob adaptace, kdy migrantka nebo migrant uznává, že poznání a přijetí kultury hostitelské země, v našem případě České republiky, je pro něho důležité, avšak současně si může udržet i svou vlastní kulturu. Myslím si, že běloruská komunita žijící v České republice může být příkladem takové adaptace. Za třetí, řiďte se příslovím kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem, a co nejdříve se začněte učit česky. Čeština je klíč k integraci. A pamatujte si, že cestu zvládne jdoucí. To, že jste tady, znamená, že jste již ušli velký kus cesty. Ten zbytek určitě zvládnete! Hlavně si věřte.
Projekt Nový domov v České republice AMIF/15/04 je financován Evropskou unií v rámci národního programu Azylového, migračního a integračního fondu a Ministerstvem vnitra České republiky.
